Duben 2007

Lee Strobel: Kauza Stvořitel

29. dubna 2007 v 19:29 | petrav |  z mého čtenářského deníčku
Kniha Kauza Stvořitel, jak už název napovídá, je věnována tématu vzniku našeho světa a života. Kde se tu vzal? Je výsledkem neřízených, čistě naturalistických procesů evoluce, jak tvrdí darwinisté, nebo je dobře naplánovaným dílem Stvořitele? Po odpovědích na tyto, a další s nimi spojené otázky, pátral autor této knihy.
"Lee Strobel získal doktorát práv na Yale Law School a dlouhé roky pracoval jako novinář pro Chicago Tribune, kde připravoval pravidelnou kriminalistickou rubriku. Za svou novinářskou práci získal řadu prestižních ocenění. V češtině tomuto autorovi doposud vyšlo Kauza Kristus, Kauza víra." (citace z obalu knihy)
Lee Strobel pochází z křesťanské rodiny. Už od dětství byl velmi zvědavý a snažil se přijít na to, jak věci fungují. Knihy, které proto četl, a pak i vyučování ve škole ho přesvědčilo o tom, že věda dokázala, že pro Boha Stvořitele už nezbývá žádné místo. Stal se z něj tedy ateista. Později, v době, kdy už byl ženatý, mu jeho žena jednoho dne oznámila, že se stala následovnicí Ježíše Krista. Změna, která se projevila i na její povaze a chování, ho přiměla k tomu, aby se znovu zabýval otázkami víry, existence Boha a také tím, co dnes věda může řict o původu vesmíru, země i nás samotných.
V knize Kauza Stvořitel jsou zaznamenány jeho rozhovory s vědci, odborníky z oboru kosmologie, fyziky, astronomie, biochemie, biologické informace i psychologie. Pro své rozhovory si vybíral vědce, kteří jsou zároveň křesťany a věří v Boha Stvořitele. On sám zaujal pozici skeptika, téma si předem vždy důkladně prostudoval a snažil se vznášet námitky. Lee Strobel nakonec došel ke stejnému závěru jako astrofyzik a kněz George Coyne, kterého ve své knize cituje: "Nic, co se o vesmíru dozvídáme, víru neohrožuje. Může ji to jen obohatit."
Knihu určitě doporučuji k přečtení každému, kdo se o toto téma zajímá.

Moje mezinárodní nákupy

11. dubna 2007 v 2:07 | petrav |  mozaika
Minulý týden mi víc než kdy jindy došlo, jak se Praha stává čím dál tím víc mezinárodní. Na davy turistů v centru, kde je hlava na hlavě a na Václaváku i Staroměstském náměstí bohatí Rusové míjejí šikmooké Japonce s kloboučky a foťáky, úzkými uličkami se mezi sebevědomými Američany proplétající Francouzi, metro plné hlučných Němců a temperamentních Italů a kam oko dohlédne mnoho dalších národností, na to už jsem si zvykla. Ne, vlastně nezvykla, vždycky se těším na chladnější deštivé počasí, až turistický ruch trochu utichne a v centru bude zase možné volně dýchat. Ale beru už je jako samozřejmost. Stejně jako italské pizzerie, čínská bistra, mexické restaurace, řecké taverny, zákoutí a průchody s čínskými tržišti a podél turistických tras krámky se šperky z obřích jantarů nebo matrjošky. I když ty bych tu radši neviděla, alespoň ne v takových množstvích...no, co se dá dělat. Tak si alespoň spravím náladu tím, že si koupím třeba falafel :-) K takovému přemítání jsem se dostala, když jsem viděla svůj nákup minulý čtvrtek. V jednom dni, v jedné ulici, během asi jedné hodiny jsem ve třech krámcích postupně nakoupila slevněné indické sárí (poškozené - bude z něj hezká sukně), v dalším čínskou noční košili ("pěkná, pani, podívej..") a nakonec jsem si v potravinách kromě vody a rohlíků vybrala pravý ruský perník (zdobený nápisem v azbuce) a pak ještě v SRN vyrobený, ovšem obalem v ruštině opatřený, sáček s práškem na přípravu hořčice :-) Jo, ta globalizace ;-)
A tady jsou moje úlovky:
Na tu hořčici jsem docela zvědavá, to jsem ještě nezkoušela. Vypadá to jednoduše, tak snad se podaří. Jen kdybych tak věděla, jaké tam dát koření. Ale to snad ještě zjistím.